Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak se žije naší smečce

6. 1. 2012

Jak se žije naší smečce

První a nejstarší členkou smečky je ruská modrá kočka Mařenka, které je 9 let a kterou si vysnili manžel a syn. Kdyby měly firmy prodávající zoopotřeby profitovat na tom, co všechno koupíme naší Máří, tak zkrachují. Pelíšek zavrhla už jako kotě a spí, kde jí zrovna napadne. Jakékoliv kočičí vymoženosti v podobě sedátka na topení, šplhadla, hračky, tunely, míčkové kolotoče a další přehlíží s výrazem znuděného aristokrata. Kromě malých myšek, těm někdy prožene kožich anebo si je schová do různých skrýší napotom. Protože byla u nás první, zůstala kápem celé zvířecí smečky a umí si zjednat pořádek. Ale aby bylo jasno, není agresivní, stačí jí se podívat, nebo plácnout packou a je jasno. Vrčela jako pes jen jedno krátké období, když vysvětlovala nově příchozímu kocourovi, kam patří. Miluje mužské osazenstvo, ale ženské bere na milost. Přijde, když ona chce. Dokáže si ale velmi dobře říci vhodně zvoleným šťouchem o puštění vody v koupelně, umí udělat kukuč téměř Garfieldovský, aby dos»tala nasypáno do misky, ublíženým pohledem se dívá směrem k záchůdku, kde není uklizeno, mňoukavým nekončícím jekotem si vydobyde puštění na zahradu na chatě, kde se rozvážným krokem prochází a pase na trávě a vyhřívá na slunci. Umí odpovídat na otázky, ale zdá se nám, že říká stále totéž, možná s různými přízvuky: mňáááu, mííí, mii, eee, mííee, ííí, a podobně. Má ráda hudbu a poslouchá jí nejraději přímo u některé z reprobeden. Zatím se těší dobrému zdraví, i když v poslední době jí trápí nějaký chronický kašel. Má nejraději, když jí oslovujeme Mařenka, Mařena, Máří, Můna, Mařenice, Mučenka, Mařka, Marihuana.
 
Druhým zvířecím členem, který přišel do naší smečky o rok později je pohodář čínský chocholatý pes Krejg, je mu 8 let. Tohle byla zase moje láska na první pohled, ačkoliv jsem nikdy po vlastnění psa netoužila. Podotýkám, že už jako štěně byl k neutahání a pln energie. A tak jsme záhy začali navštěvovat cvičák a vštěpovat chlapečkovi zásady slušného chování. Jako naháč měl od cvičitelky privilegium a směl dělat povel lehni na dece, aby ho ta drsná tráva nepíchala do bříška. Na podzim dělal zase cvičení v oblečcích. Jelikož je to nejžravější pes, kterého znám a nevyhýbá se ani zelenině a ovoci, naše přivolání bylo nejlépe provedeno a v nejkratším čase, neboť se těšil na něco dalšího k snědku. Asi ve dvou letech jsme s ním začali provozovat sport zvaný cousing, což v překladu znamená něco jako terénní dostihy psů. Jeho rychlým nohám tento sport velmi vyhovoval. Při prvním závodě se hnal k rozhodčí, co měla v ruce svačinu, ale záhy pochopil, že se běhá za střapcem a stal se tak několikanásobným Mistrem České republiky v tomto sportu. Ve svém věku se chová stále praštěně, takže vysvětlujeme majitelům venčících psů, že mu není osm měsíců, ale osm let. Má rád hračky plyšové, kterým však nikdy neublížil. Zato vzít do huby něco gumového a pískacího…fůůůůj! To by neudělal. Funguje na dálkové ovládání, jako je banán nebo plechovkové pivo, to přiběhne okamžitě, jakmile je vezmete do ruky a jste třeba na druhém konci bytu. Bereme ho na každou dovolenou a on si užívá. A my si užíváme jeho, je to náš milovaný tajtrdlík Krejg, Gregor, Gřegoř, Jekor, Gregorek, Zetor, Crack.
 
Nejmladším a posledním členem smečky je kocourek sphynx Bubíček, jsou mu 4 roky. To byla taky moje láska na první pohled a zřejmě to potvrzuje moje sympatie k nahatcům a plešatcům. Přiznávám, že tohoto mazlíka jsem si musela tak trochu vybojovat, ale podařilo se. Málokdo asi ví, že Bubby je Američan, který přiletěl z Oregonu. Naskytla se mi totiž velmi zajímavá nabídka od významné chovatelky sphynxů v ČR, která si nechávala posílat kvalitního chovného kocourka a s ním přiletěl i náš, v té době 1,5 roku starý naháček. Kdo nezná sphynxe, měl by se s nimi seznámit. Je to úplně jiná povaha, než klasická kočka. Na dotyk jako teplá broskev, povahově něco mezi psem, kočkou, opicí a dítětem. Zvědavý, všude jde za vámi, bezelstný, mazlivý, tulivý, vždy přiběhne na zavolání, vrní jak kolovrátek, taky je to hrombác. Jiný je i v tom, že se musí alespoň jednou do měsíce vykoupat, protože sphynxům se mastí kůže a koupelí se mazu zbavují. Při koupeli nám Bubíček zpívá své táhlé kocouří písně, mňaaaooouuu, máááomáááo, mamááá. Koupeme i psa naháče, kterému se ale po koupeli kůže musí naopak promazat. Je velmi důležité, pokud si někdo chce pořídit nahatou kočku, porozhlédnout se po kvalitním chovu, protože genetika sphynxů je dost náročná a chovatel, který množí bezhlavě kvůli výdělku, přivádí na svět nevyrovnaná zvířata s chorobami kůže a srdce. Bubíček je opakem Mařenky a s nadšením využívá všech hraček, prolézadel, sedátek, škrabátek, pelíšků a jiných pitomin. Na zahradu však nechce, stačí mu slunit se na okně. Z toho má potom v létě po těle pihy, ale nespálí se! Ani trávu nejí, asi proto, že se nepotřebuje zbavovat bezoárů.  Miluje propisky a externí paměti, tzv.fleshky, které sbírá a ukrývá pod gaučem. Navíc je to vatičkový úchylák. No jak jinak nazvat jeho vášeň pro vatičky uchošťourky, které dokáže tak rychle ukrást, že ho podezřívám z toho, že ovládá pohyb rychlostí světla. Nosí mi je pak do postele a odstraňuje z nich tu vatu. Zakládá mi tak mou vlastní sbírku. Když se začne honit Mařka a Bubák, je to zábavné. Jednou bytem tam, pak nazpátek, přičemž si vymění pozice honěného a honiče. Někde jsem četla, že kočka, která právě honí, vyhání toho druhého ze svého teritoria. Když se ke hře na babu přidá i pes, je to groteska k popukání. Děkuji sousedům, co bydlí pod námi, že jim ty občasné dostihy nevadí. Bubby má také svou škálu jmen, Bubíček, Bubák, Bublanina, Bubinka, Blbák. Je to náš malý E.T.

marka_music.jpg